O zeleném japonském čaji

Pro zákazníky obchůdku U Džoudyho jsme nově zařadili do našeho sortimentu řadu zajímavých japonských čajů, originálně balených převážně po padesáti gramech. Jedná se (kromě dvou výjimek) o klasický japonský zelený čaj. Ten si v našich zemích získává čím dál větší oblibu. Pro ty, kdož toho o japonském čaji a jeho přípravě zatím příliš nevědí, jsme připravili náš krátký článek.

Čajová kultura má v Japonsku velmi dlouhé kořeny. Například první čajový rituál vznikl v Japonsku už před více než osmi tisíci lety. Pití čaje přinesli do Japonska buddhističtí mniši, kteří studovali v Číně. Znamená to, že i rostlina je původem stejná - Všechny druhy čaje jsou zpracovávány z lístků jediné rostliny zvané Camellia sinensis (někdy též Thea sinensis) teda Čajovník čínský. Jedná se o stálezelený keř, jehož výška se na plantážích udržuje do výšky jednoho metru. Díky tomu se čajové lístky sklízí pohodlněji a úroda je větší. Japonské čaje mají tři základní sklizně do roka. První – přibližně v květnu (nejkvalitnější – klasická „sencha“), druhá (průměrné kvality) přibližně v červnu a třetí (nejnižší kvality) v září. Čajovníku se daří hlavně ve vyšších nadmořských výškách – je tam sice menší sklizeň, ale čaj je pak mnohem kvalitnější. Čajovníkový keř se na jednom místě pěstuje 40 až 100 let a první lístky se mohou

trhat až 5 let po vysazení. Na kvalitní čaje se používá maximálně prvních tří lístků z vrcholu větvičky. Sklizně dnes již probíhají v Japonsku strojově, ruční sběr je spíše výjimkou a praktikuje se zejména v nedostupných horských oblastech.

Po sklizni se čajové lístky zpracovávají různými způsoby, které vedou k rozdílným "druhům" čaje. Základním faktorem je stupeň oxidace (obvykle se užívá chemicky nesprávný název fermentace).

Podle způsobu zpracování čajových lístků rozlišujeme čtyři základní druhy čaje. Jsou-li mladé lístky sesbírány a rovnou sušeny, jedná se o bílý čaj. Jsou-li po sběru ihned zahřáty (čímž je zastaven proces oxidace), a následně vysušeny, jedná se o čaj zelený. V případě částečné oxidace, kdy jsou lístky před zahřátím ponechány po určitou dobu ladem, mluvíme o „polozelených čajích“ (typicky např. Hanhakoucha – polozelený wu-long). Pakliže jsou lístky sesbírány a zahřáty teprve až po úplném proběhnutí oxidace, jedná se o čaj černý (např. Koucha).

U japonského zeleného čaje je k procesu zastavení oxidace využito jemnější metody spaření horkou parou, což zaručuje vysoký obsah zbytkových tříslovin a vonných složek. V Japonsku se setkáme hned s několika dalšími poddruhy, nejčastějším čajem v Japonsku je dnes Sencha, Gyokuro a (především k čajovým obřadům využívaný) čaj Maccha.

Sencha a Gyokuro jsou základní japonské „pařené“ čaje z první sklizně. Přičemž Gyokuro se odlišuje tím, že čajové keře jsou na určitou dobu před sklizní přikryty rohožemi tatami tak, aby rostlinka znásobila proces fotosyntézy a zvýšila množství chlorofylu obsaženého v lístcích. Někdy se také nazývý „zastiňovaný“.

Z druhé sklizně pochází také velmi oblíbený čaj Bancha. Ten bývá mnohem jemnější, chuťově plošší, s menším obsahem kofeinu a jiných alkaloidů.

Třetí sklizeň produkuje nejméně kvalitní čaje, které je zvykem v Japonsku aromatizovat, nebo míchat například s praženou rýží . Typicky čaj Genmaicha.

Setkat se můžete i s čajem zvaným Kukicha, tvořeným pouze řapíky listů. Který je po čínském způsobu pražen, čímž jeho nálev získává sladké až oříškové tóny. Stejně tak je pražen i čaj Tamarikucha (kamairi = pražený), to jsou ovšem mezi japonskými čaji spíše výjimky.

K japonským čajovým obřadům je používána nejkvalitnější Sencha Gyokuro, přičemž lísky se zbavují řapíků a žilek a usušené lístky se melou na velmi jemný prášek, vhodný ke šlehání.

Obecně se dá říci, že příprava klasického japonského čaje je vcelku snadná. Je samozřejmě individuální, podle toho, jakou chuť čaje máme v oblibě. Následující návod platí pro půllitrový nálev do vyhřáté konvičky, na který užijeme 2 čajové lžičky čaje:

pokud zaléváme čaj vodou o vyšší teplotě (80 – 85 stupňů Celsia / doba louhování cca 2 minuty), zablokujeme barevnější tóny a naopak vynikne „trávová“ příchuť i vůně zeleného čaje, typická pro Japonsko.

Při zalévání vodou o nižší teplotě (60 – 65 stupňů / doba cca 4 minuty) platí, že potlačíme typickou travní chuť a v chuti i vůni se zvýrazní někdy až ovocné tóny čaje.

V eshopu U Džoudyho si můžete zakoupit všechny výše zmiňované čaje.

Celou nabídku zelených čajů si můžete prohlédnout zde.

Pohodu u vonícího šálku dobrého japonského čaje Vám přeje

Kolektiv U Džoudyho.