Jak se pije čaj v S'-čchuanu? ...

... aneb s'-čchuanské čajovny a lahodné čaje z hor Meng-ting.

Kultura čajoven, veřejných míst ve městech, kde se lidé setkávali a popíjeli čaj, se začala formovat již za dynastie Tchang (7. - 10. století) a rozvinula se především za dynastie Sung (10. - 13. století). Od dávných časů až dodnes existovala celá řada různých čajoven, které se lišily nejen regionálně, ale i svou funkcí. Obecně řečeno, čajovna byla veřejným místem, kde se poskytoval čaj, u něhož si člověk mohl odpočinout. Aristokrat, literát nebo prostý člověk, každý bez rozdílu dostal čaj, pokud si ho zaplatil. Nicméně s plynutím času, především pak za posledních dvou dynastií Ming (14. - 17. století) a Čching (17. - 20. století), se rozšiřovala i úloha čajoven - kromě čaje a odpočinku se zde upevňovaly mezilidské vztahy, kolovaly tu nejnovější zprávy z blízka i z daleka, konala se různá zábavní představení a v neposlední řadě se zde také urovnávaly spory.

Jedna z nejstarších oblastí pěstování čaje v Číně se rozkládá na území dnešní jihozápadní provinice S'-čchuan, kde se před naším letopočtem nacházela starodávná království Šu na západě (okolo současného hlavního provinčního města Čcheng-tu) a Pa na východě (okolo dnešního samosprávného města Čchung-čching, které se v roce 1997 osamostatnilo). Na základě archeologických nálezů z 80. let minulého století víme, že Pa-Šu bylo společností s vysoce vyvinutou  technikou zpracování bronzu a s vlastním písmem. V nejstarších písemných záznamech o této oblasti (Letopisy království na jih od hor Chua - Letopisy království Pa se praví, že král Wu z dynastie Čou (11. - 3. století př. n. l.), zakladatel této dynastie, porazil posledního krále dynastie Šang (cca 17. - 11. století př. n. l.) za pomoci vojáků z Pa-Šu. Z této oblasti se pak do Centrální planiny posílal mj. také čaj jako tribut králům dynastie Čou, což poukazuje na skutečnost, že se zde čaj pěstoval a pil již dávno před naším letopočtem.

Nejznámější svými čajovnami různých velikostí bylo a je bezesporu hlavní město provincie S'-čchuan, Čcheng-tu, o kterém se říká ”nad hlavou slunečných dnů málo, před očima čajoven mnoho”. Velké čajovny zde mohou mít stovky míst, zatímco malé pouze několik. Tradičně se v s'-čchuanských čajovnách kladl důraz na kvalitní obsluhu, vytříbený exteriér a především pak na kvalitní čaj a čajové příslušenství. Čaj se zaléval vodou z červených měděných konvic s dlouho hubičkou do šálků s pokličkou z prvotřídního ťing-de-čenského porcelánu na cínových podšálcích. Nicméně do s'-čchuanských čajoven se nechodilo pouze za kvalitním čajem a obsluhou, ale i z jiných důvodů. 

Z geografického hlediska byla provincie S'-čchuan odedávna jednou z nejnepřístupnějších oblastí, a proto také velmi často v čínských dějinách úspěšně vzdorovala centrální autoritě a poskytovala útočiště všem, kdo před ní prchali. Do provincie se však nesnadno dostávaly nejenom lidé, nýbrž i informace nejrůznějšího charakteru, zejména pak o současné politické situaci. Čajovny hrály velmi důležitou roli v šíření novinek a výměně informací, a právě za tímto účelem navštěvovala čajovny řada lidí. Lze říci, že nejdůležitější funkcí s'-čchuanských čajoven byla ona mezilidská komunikace a možnost popovídat si s druhými lidmi. Každá velká čajovna ztělesňovala vlastní mikrosvět lidí a vztahů mezi nimi. Čajovny bylo možné nalézt po celé provincii - od Čchung-čchingu nebo Čcheng-tu počínaje až po čajovny v mnohem menších městech a na vesnicích. Bystří a znalí S'-čchuanci dokázali hovořit velmi vytříbeným způsobem se starým nebo novým přítelem, známým či cizincem, takřka o čemkoli. Z výše uvedeného je patrné, že s'-čchuanské čajovny tedy sloužily jako informační centra tehdejšího světa.

Čajovny však plnily i jinou úlohu, totiž představovaly neoficiální soudní dvůr. Místní lidé, kteří se zde sešli, požádali buď šéfa bezpečnostní služby či někoho z místní elity nebo vůdce (popř. člena) tajné společnosti Ke-lao-chuej, aby urovnal daný spor. Otázkou je, zda řešení skutečně bylo spravedlivé či nikoliv, každopádně tento zvyk poukazuje na to, že se na s'-čchuanské čajovny nahlíželo jako na nestaranné místo, kde se srovnávaly účty. Ve srovnání s čajovnami v jiných částech Číny, s'-čchuanské čajovny hrály víc než kde jinde důležitou politickou a společenskou úlohu.

Ve dnech, kde se konal trh, se židle z čajovny vytáhly ven, odkud pak lidé mohli sledovat kulturní program odehrávající se uvnitř čajovny - s'-čchuanskou operu, árie čching-jin, vyprávění a zpívání příběhů šuo-čchang nebo loutkové představení. Čajovny tedy také sloužily jako místo, kde se konaly různé kulturní akce. Není pravda, že s'-čchuanské čajovny byly pouze přízemní, protože do nich také chodila řada učenců, popř. spisovatelů, kteří zde nalézali “ticho v hlučné čtvrti” a čerpali inspiraci.

V neposlední řadě bychom neměli opomenout ani obchodní funkci s'-čchuanských čajoven, neboť v Čcheng-tu existovaly čajovny speciálně pro obchodníky s velmi pohodlným sezením, kde se čaj servíroval společně s lehkým občerstvením a lidé si dokonce mohli kdykoliv objednat i nějaké jídlo. Bylo to místo, kde se vyjednával obchod, nicméně za starých časů rovněž i místo, kde si člověk mohl koupit nějakou úřední hodnost.

Vidíme tedy, že s'-čchuanské čajovny dříve zastávaly důležitou politickou, obchodní, kulturní a zejména pak společenskou funkci a tvoří zajímavou kapitolu (nejen) v čínské čajové kultuře. A jak vypadají čajovny v S'-čchuanu dnes? Můžeme říci, že jejich společenská funkce zůstala nezměněna - lidé si zde vesele povídají o všem možném i nemožném, hrají karty a zejména madžong, anebo jen tak odpočívají nad šálkem lahodného čaje. Ve srovnání s českými čajovnami jsou ty s'-čchuanské mnohem živější a uvolnější. Nevěříte? Zkuste třeba navštívit některou z čajoven v Lidovém parku v Čcheng-tu...

 

Lahodné čaje z hor Meng-ting : “Sladká rosa” padá v čajovně U Džoudyho

 

Hory Meng-ting se nachází přibližně 110 kilometrů jihozápadním směrem od hlavního provinčního města Čcheng-tu u mnohem menšího městečka Ming-šan  (v překladu doslova znamená “Slavná hora”). Samotné horské pásmo, které se táhne pouze v délce 10 kilometrů a je v průměru 4 kilometry široké, se sestává z pěti vrcholků připomínající lotosový květ, z nichž nejvyšší dosahuje nadmořské výšky 1456 metrů. Hory Meng-ting společně s buddhistickými horami E-mej a taostickými horami Čching-čcheng představují tři slavné oblasti v provincii S'-čchuan, kde se pěstuje čaj. V areálu roste řada letitých stromů, mezi nimiž lze najít např. přes více než 2000 let staré jinany dvoulaločné (ginkga), čajovníky starší 1500 let nebo mnoho červených tisů. Les zabírá přibližně 98% celé plochy a žije zde 27 druhů vzácných ptáků.

Průměrný roční úhrn srážek přesahuje 2000 mm, a proto se říká, že “déšť a mlha zahalují (hory Meng-ting) do pěny”, popř. starobylý název hor zněl “trhlina v Nebesích západního S'-čchuanu”. Koneckonců doslovný překlad dnešního jména hor Meng-ting znamená “zahalené vrcholky”, což poukazuje na všudypřítomnou mlhu a déšť. Další ustálené slovní spojení říká, že “nejlepší pramen pochází z dolního toku Dlouhé řeky a nejlepší čaj roste na vrcholcích hor Meng-ting”, protože právě zde byl planý čajovník vůbec poprvé v čínských dějinách pěstován záměrně.

Nadmořská výška, kvalita půdy, podnebí a další faktory v horách Meng-ting vytvářejí vhodné podmínky pro pěstování čaje, který zde před více než dvěma tisíci lety vysadil první pěstitel čaje, Wu Li-čen. Tento praotec čaje pravděpodobně žil v prvním století před naším letopočtem v době dynastie Chan (206 př. n. l. - 220 n. l.) a podle legendy pojal za manželku nesmrtelnou dívku Nefritový lísteček, dceru boha řeky Čching-I, která protéká nedalekým městečkem Ming-šan. Tato nesmrtelná dívka při jedné ze svých procházek v horách spatřila smrtelníka Wu Li-čena, jak pěstuje čaj, aby mohl vyléčit nemocné lidi, a pohnuta tímto šlechetným chováním, okamžitě se do něj zamilovala. Prý přicházela a odcházela skrze studnu nedaleko sedmi “nesmrtelných” čajovníků, které Wu Li-čen chodil zalévat. Její otec, jenž rozhodně nesouhlasil s tímto svazkem porušující zákon Nebes, se velmi rozzlobil a snažil se dostat Nefritový lísteček zpět do paláce všemi možnými prostředky. Ta se ale raději proměnila v jeden z vrcholků hor Meng-ting (dnes se nazývá Vrcholek Nefritové dívky a se svými 1456 m. n. m. je nejvyšším vrcholkem hor), aby mohla být navždy spolu se svým milým. Prý také pomáhala Wu Li-čenovi pěstovat čaj a kouzly zkrotila dva jeleny sika, kteří hlídali čajovníky před horskými démony a škodlivým hmyzem. Wu Li-čen údajně bydlel na místě dnešního kláštera “Nebeské víko”, který byl sice vybudován již v době Tří říší (220 - 280), avšak v chaosu následujících válek zase několikrát zničen a znovu přestavěn. Zajímavá je legenda o tomto klášteře, v níž se praví, že bohyně Nü-wa (stvořitelka lidí) přišla do hor Meng-ting, aby vyspravila trhlinu v Nebesích pomocí roztavených kamenů pěti různých barev ze Žluté řeky. Nicméně poté, co vystoupala na vrchol, padla vyčerpáním a zemřela, což znamenalo, že trhlinou do Podnebesí prosakoval déšť. Jméno kláštera “Nebeské víko” pak samo naznačuje, proč byl takto pojmenován.

V době dynastie Tchang (7. - 10. stol.) se čaj z hor Meng-ting těšil své největší slávě, poněvadž za císaře Süan-zonga (712 - 756) se oficiálně stal císařským artiklem, kterého se speciálně užívalo při obětování Nebesům a císařským předkům, přičemž tato tradice pak dále nepřerušeně pokračovala po dalších 1200 let až do poslední dynastie Čching. Každým rokem se z nevelké císařské čajové plantáže, jež se nachází v samotném srdci hor a zabírá plochu 12 m², sklízelo ze sedmi “nesmrtelných” čajovníků (údajně je tam v padesátých letech prvního století před naším letopočtem vysadil samotný Wu Li-čen) celkem 360 čajových lístků k obětování - takový čaj se nazýval “pravý tribut”. Čaj pro císařské potřeby se pak nazýval “druhý tribut” (sbíral se v horách) a pro potřeby dvorských hodnostářů “dodatečný tribut” (sbíral se v okolí hor). Až do dynastie Čching byl vstup do hor Meng-ting zakázán, přičemž okolo sedmi “nesmrtelných” čajovníků byla vystavěna kamenná ohrádka označující císařskou čajovou plantáž, jež se zachovala až do dnešní doby. Po pádu poslední dynastie si čaj z hor Meng-ting stále udržoval pověst “nesmrtelného” čaje, poněvadž lidé stále věřili v jeho léčebné účinky, a tak se horám začalo přezdívat “rodiště nesmrtelného čaje”. Není náhodou, že řada básníků, literátů a umělců, od dynastie Tchang až do dnešních dob, opěvovala jedinečný čaj z hor Meng-ting - zmiňme alespoň slavného tchangského básníka Po Ťü-iho či sungského státníka a poetu Ou-jang Sioua.

Podle Knihy Dokumentů prý do hor Meng-ting svůj lid přivedl Velký Jü, zakladatel legendární dynastie Sia (22. - 16. století př. n.l.), jenž zachránil Čínu před záplavami. Poté, co po mnoha letech útrap a strádání nakonec zkrotil nepoddajné vodstvo, vystoupal osobně se svými lidmi do hor Meng-ting, kde obětoval Nebesům a svým předkům. Na základě této pověsti se o horách začalo mluvit jako o “horách Meng-ting, kde obětoval Velký Jü”, popř. se někdy také nazývají jako “první hory, ve kterých obětoval Nebesům čínský praotec” . Jiná pověst zase praví, že se mezi lidmi rozšířil mor, a proto se Velký Jü vydal do hor natrhat čajové lístky, kterými následně léčil nemocné lidi. Jeho památku pak připomíná 5,3 metrů vysoká socha Velkého Jüa.

K dalším z významných osob hor Meng-ting nepochybně patří mistr čchanového buddhismu Čchan-chuej z doby dynastie Severní Sung (960 - 1127), jenž zde vedl prostý život v odloučení od okolního světa a vytvořil tzv. “osmnáct pozic letícího draka”. V minulosti se těchto osmnáct pozic praktikovalo jako jedno z buddhistických cvičení, kterému se věnovali mniši v horách Meng-ting, a předávalo se výhradně v rámci buddhistické obce. Říká se, že mnich Čchan-chuej sloučil některé prvky tradičního čajového obřadu, čchanového buddhismu, bojových umění společně s principy Knihy proměn  v jeden celek, a vytvořil tak mystickou sestavu osmnácti pozic, přičemž každá z nich má své poetické jméno a napodobuje pohyby letícího draka (např. šestá pozice se nazývá “kouzelný drak zápasí o perlu”  nebo jedenáctá pozice se jmenuje “zlatý drak si sundavá brnění”). Ke konci dynastie Čching se tento specifický čajový obřad, jehož součástí je čajová konvice s dlouhou hubičkou, rozšířil mezi prostý lid a v současné době se jedná o jednu z oblíbených čajových atrakcí, s níž se můžete setkat i mimo provincii S'-čchuan.

Součástí dnešního areálu je také zajímavé muzeum čaje, ve kterém můžete naleznout řadu věcí vztahující se nějakým způsobem k čaji - od básní počínaje až po čajové příslušenství konče. Naproti muzeu se pak nachází “první čajová konvice v Podnebesí”, obrovitá konvice s průměrem 10 metrů a se 3 metry dlouhou hubičkou. Kouzlo hor pak dokreslují čajové plantáže, které jsou roztroušeny v horách a jejich přilehlém okolí. A jaké čaje se tu vlastně pěstují?

V dnešní době se jedná především o tři slavné čaje z hor Meng-ting, totiž nejstarší a nejznámější “Sladká rosa”, dále pak “Kamenná květina” a nakonec “Žluté lístečky”, přičemž první dva patří k čajům zeleným a poslední, jak už název napovídá, je čaj žlutý.

Proslulý čaj “Sladká rosa”, jenž se neoficálně řadí mezi deset nejslavnějších čajů Číny, má nejdelší tradici - vždyť již samotný Wu Li-čen tento čaj kdysi pěstoval. Tvoří ho pouze zelené vrcholové lístečky hustě pokryté jemným chmýřím, které svým vzhledem připomínají malinké spirálky, po jejichž zalití dostanete průzračně světle zelený nálev. Jméno tohoto čaje, “Sladká rosa”, odkazuje právě na prvního pěstiele čaje Wu Li-čena, jemuž císař Siao-cung z dynastie Sung udělil v roce 1186 posmrtný titul “Laskavý a dobrotivý mistr Sladká rosa”. Jiná pověst zase praví, že čajový nálev prý připomíná sladkou rosu. Každopádně pravdou je, že svěže sladká chuť tohoto čaje dělá čest jeho jménu.

Další zelený čaj z hor Meng-ting, “Kamenná květina”, jistě zaujme nejen svým tvarem hladkých čajových lístků, které jsou ploché a úzké, ale i svou specifickou výraznou chutí se sladkým dozvukem. Tchangský básník Li Jang-wang ve své básni o čaji z hor Meng-ting říká, že “vůně morku kamene se prolíná s jedinečnou květenou”, a proto se prý tomuto čaji říká “Kamenná květina”. Mingský státník a učenec Čchen Žen-si z přelomu 16. a 17. století zase o tomto čaji píše, že “jarní sklizeň Kamenné květiny z hor Meng-ting nedosahuje ani půl kila a (tento čaj) je vzácný jako za časů dynastie Tchang”, což poukazuje na unikátnost tohoto čaje.

Trojici slavných čajů pak uzavírá čaj “Žluté lístečky”, čaj žlutý, jenž se na začátku 50. let minulého století v horách pěstoval nejvíce. Poté se na jeho místo dostala “Sladká rosa”, nicméně se tento čaj vyrábí dále a v současné době patří k jednomu z nejdražších čajů z hor Meng-ting. Říká se, že “v dřívějších dobách to byl čaj císaře, dnes se stal čajem obyčejných lidí”-

K dalším čajům hor Meng-ting pak patří např. “Nefritové lístky věčného jara”, “Stříbrné lístky věčného jara”  či “Ochmýřené vrcholky”. Poslední ze zmiňovaných čajů, totiž “Ochmýřené vrcholky”, představuje standardní zelený čaj z této oblasti, který můžete ochutnat i v naší čajovně. V neposlední řadě u nás také ještě naleznete s'-čchuanský zelený čaj “Jarní bambusové lístky” z okolí hor Meng-ting, jenž je ve všech ohledech totožný z proslulým zeleným čajem “Průzračné bambusové lístky”  z hor E-mej. Kvůli registrované obchodní značce musí pěstitelé mimo hory E-mej používat jiný název, a tak se z “průzračných” lístků staly “jarní”, nicméně jejich plochý tvar (údajně připomínají mladé bambusové lístky) zůstal zachován, stejně tak i čirý čajový nálev lahodné chuti, který získáme po jejich zalití. Tento čaj má rovněž řadů zdravotních účinků jako např. detoxifikace organismu, lepší vylučování hlenu či zlepšení diurézy. Není divu, že “Průzračné bambusové lístky” patří vedle “Sladké rosy” k nejznámějším s'-čchuanským zeleným čajům.

Výše zmiňované čaje, především pak “Sladká rosa”, “Kamenná květina”, “Ochmýřené vrcholky” či “Jarní bambusové lístky”, představují hlavní nabídku v s'-čchuanských čajovnách. Dnes však již kvůli nim nemusíte jezdit až do dalekého S'-čchuanu - stačí totiž zajít do čajovny U Džoudyho!

----------------------------------
©Všechna práva vyhrazena
Bez předchozího písemného souhlasu autora Petra Macka nebo manažerky Lenky Vlasákové je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce materiálu nebo části materiálu zveřejněné na této stránce, a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty.

 

Seznam použité literatury:

GONG, Li. 2008. History of Chinese Civilization : History of Tea Drinking. Beijing: Zhongguo da baike quanshu chubanshe, 2008. 184 s. ISBN 978-7-5000-7916-3.

WANG, Ling. Chinese Tea Culture. 2000. Beijing : Waiwen chubanshe, 2000. 154 s. ISBN 7-119-02144-3.

Meng Ding Shan. In Baidu baike [online]. Dostupný z WWW: <http://baike.baidu.com/view/46798.htm>.

Meizhou laoweng de BLOG [online]. Dostupný z WWW: <http://blog.sina.com.cn/s/blog_49b990950100asdl.html>.

 

O autorovi:

Petr Vrána v současné době pracuje jako průvodce v Číně (a jiných asijských zemích) pro CK Chinatours. V roce (2011) společně se svou manželkou Lenkou Vránovou navštívili v rámci jejich čajového putování provincii S'-čchuan, odkud pro Vás dovezli nejlahodnější čerstvé čaje. Petr Macek je taká autorem unikátního zájezdu, který se zaměřuje na čínské čaje. Více informací na http://www.chinatours.cz/zajezdy/cina.