Skalní čaje z hor Wu-i

Čajová expedice U Džoudyho: Skalní čaje z hor Wu-i

	město Wu-i-šan v severní části provincie Fu-ťien

Hory Wu-i (Wuyishan / Wu-i-šan) se nachází u stejnojmenného města Wu-i-šan (Wuyishan), které leží nedaleko hranic s provincií Ťiang-si (Jiangxi) na jihovýchodě Číny v provincii Fu-ťien (Fujian). Čaje, jež se zde pěstují, se řadí ke druhu wu-lung (jeden ze šesti základních druhů čínského čaje charakteristický svou částečnou oxidací) a podle přísloví "v horách jsou skály, ve skalách je čaj"(山山有岩，岩岩有茶) se nazývají "skalní" (岩茶).

Oblast tvoří celkem třicet šest vrcholků, devadesát devět skal a řeka devíti ohybů. V Číně se říká, že je to místo, kde "hory jsou krásné, voda je krásná a čaj je ještě krásnější" (山美水美茶更美). Krásu hor zde tvoří impozantní strmící vrcholky a do nekončna se táhnoucí skály, které svou mohutností vypadají jako když “se deset tisíc koní žene tryskem vpřed”. Krásu vod pak představuje řeka devíti ohybů, jež se vine roklemi a mezi skalami, které se odráží v její čiré hladině. A krása čaje spočívá v zelenajících se čajových políčkách zdobících hory všude, kam oko jen dohlédne.

hory Wu-I tvoří celkem 36 vrcholků, 99 skal a řeka devíti ohybů

Úchvatná krajina hor Wu-i má pověst "modravých vod a červánkových hor" (碧水丹山) - subtropické podnebí, hojné dešťové srážky a úrodná půda vytváří jedinečné podmínky pro pěstování skalních čajů. Právě půda bohatá na minerály, která vzniká erozí vulkanických skal, dodává čajům jejich unikátní chuť, tzv. "kosti skal a vůně květin" (岩骨花香). Průměrná roční teplota je kolem osmnácti stupňů (s krátkými mrazíky, které však neškodí čajovníkům) a díky dešťi a mlze, do které jsou hory téměř trvale zahaleny, může být půda zavlažována a eroze stále pokračovat. Průměrná nadmořská výška hor Wu-i (cca 650 metrů) je oproti jiným čajovým oblastem, kde se pěstuje kvalitní vysokohorské čaje, sice nižší, ale ideální teplota, půda a počasí tento nedostatek nepochybně vynahradí. Pěstitelé v horách budují tzv. "mísovitá" čajová políčka (盆栽式) - jinými slovy využívají každé prolákliny, pukliny či štěrbiny ve skále, a proto se také říká "ve skalách je čaj a kde skála není, čaj také není" (岩岩有茶，非岩不茶) - z toho důvodu se také hovoří o skalních čajích.

	"nefritová kráska" na řece devítí ohybů

Čaj má v horách Wu-i dlouholetou tradici, což také potvrzuje kamenná stéla s nápisem "císařská čajová plantáž" (御茶园), která se nachází u čtvrtého ohybu řeky. Za dynastie Jüan (13. a 14. stol.) a Ming (14. - 17. stol.) zde úředníci dohlíželi na pěstování a zpracování čaje, jenž byl určen výhradně pro císařský dvůr. Čaj se každým rokem posílal do hlavního města ve formě koláčů "draka a fénixe" (龙凤团饼), a to až do roku 1391, kdy první mingský císař Ču Jüančang (朱元璋) vydal rozkaz zastavit výrobu čajových koláčů a nahradit ji čajem sypaným. Následkem tohoto výnosu došlo v horách Wu-i mimojiné také k "objevu" čajů typu wu-lung (částečně oxidovaných) a čajů červených (plně oxidovaných), neboť místní pěstitelé čaje se pokoušeli imitovat techniky zpracování zeleného čaje z vedlejší provincie An-chuej (安徽), se kterými však nebyli příliš obeznámeni, a neúmyslně tak nechali čajové lístky oxidovat.

jedna ze současných čajových továren v horách Wu-i

Wu-lung se pak postupem času rozšířil do jižní části provincie Fu-ťien (闽南), sousední provincie Kuang-tung (广东) a odtud dále na Tchaj-wan (台湾) - společně se severem provincie Fu-ťien (闽北) se jedná o čtyři základní oblasti pěstování čaje typu wu-lung. Samotná "císařská čajová plantáž" v horách Wu-i ke konci vlády mingského císaře Ťia-ťinga (嘉靖) pozvolna upadla v zapomnění, nicméně podle zachovaných popisů se její areál v době svého vrcholu sestával z řady síní, altánků a dokonce i jednoho chrámu, kde se uctívali patroni čaje.

	čajová jeskyně

Legenda říka, že vůbec první čajový keř v horách Wu-i vyrostl v "čajové jeskyni" (茶洞), která se nachází u šestého ohybu. Dodnes zde ještě roste odvěký čajovník, z jehož lístků prý pochází "nejlepší čaj z horu Wu-i" (甲于武夷).

	brána v areálu dřívějšího taoistického kláštera Wu-i

Vůbec nejstarší stavbou v horách je taoistický klášter Wu-i (武夷宫), jehož počátky sahají až do tchangské Číny osmého století. Podle legendy rostly na dvoře kláštera dvě vonokvětky (osmanthus fragrans), z nichž však jedna uschla. Proslulý neokonfuciánský filosof Ču Si (朱熹), který mj. několik let také působil v horách Wu-i ve 12. století, však strom znovu zasadil, a tak zde dodnes stojí jako "vlnící se drak a svíjející se had" (龙盘蛇曲) dvě prastaré vonokvětky.
Z dob dynastie Sung rovněž pochází majestátní socha údajného zakladatele taoismu, Starého mistra (老君岩), nacházející se v severní části hor, která je považována za vrchol sungského tesařského umění.

Skalní čaje z hor Wu-i (武夷岩茶) je obecný název pro čaje zde pěstované a zahrnuje celou řadu odrůd, z nichž nejznámější jsou tzv. čtyři slavné odrůdy (四大名丛), a to:

	čajová plantáž

1. Velké šarlatové roucho (Ta Chung Pchao / 大红袍)

2. Železný arhat (Tchie Luo Chan / 铁罗汉)

3. Hřebínek bílého kohouta (Paj Ťi Kuan / 白鸡冠)

4. Zlatá vodní želva (Šuej Ťin Kuej / 水金龟)

koše na "pražení" skalních čajů

Vedle výše zmiňovaných slavných odrůd bychom jistě neměli také opomenout zmínit např. dnes velmi populární Vodní vílu (Šuej Sien / 水仙), lahodný Skořicovník čínský (Žou Kuej / 肉桂) či voňavou Vzácnou orchidej (Čchi Lan / 奇兰). Typické pro skalní čaje je to, že se při zpracování "praží" (焙) v koších (笼) nad otevřeným ohněm (tradičně se používá uhlí), čímž dochází k vysoušení zbývající vlhkosti a získaní jedinečných vlastností skalního čaje (dnes se vedle tradičního způsobu zpracování používá také moderní techniky - v tomto případě tzv. "sušiček" (烘干机), nicméně manuálně zpracovaný čaj se obecně považuje za lepší). Způsob zpracování je právě jedním z faktorů, který určuje celkový charakter skalního čaje.

	matřerské čajovníky Velkého šarlatového roucha

Bezesporu nejznámějším skalním čajem z hor Wuyi je Velké šarlatové roucho, jehož mateřské čajovníky staré více než 350 let rostou právě zde, ve skalách "srdce nebes" (天心岩), kam slunce svítí jen krátce a kde po celý rok z vrcholku skal stéká horský pramínek, jenž zavlažuje čajovníky. Tato přírodní oblast je vskutku unikátní (天赋不凡), a podle "Análů hor Wu-i" (武夷山志), které sepsal Tung Maosün (蕫茂勋) za poslední dynastie Čching (17. - 20. stol.), se "hory Wu-i táhnou v délce sto dvaceti li, přičemž uprostřed se nachází vrcholek, jenž stojí v samotném středu nebes, a proto se mu říká srdce nebes." (全山百二十里度之，是峰居其中央，犹天之枢极，故曰天心). Poblíž se také nachází klášter čchanového buddhismu "Věčné radosti" (永乐禅寺), jeden z největších klášterních komplexů v horách, v jehož okolí se dodnes pěstují skalní čaje, Velké šarlatového rouchou nevyjímaje. O tomto čaji se říká, že ho lze "za sebou devětkrát zalít, a přesto si uchová svoji jedinečnou chuť a vůni vonokvětky" (冲至第九次尚不脱原茶真味桂花香). Možná proto si také získal pověst "nejlepšího čaje ze všech čajů" (茶中状元), jehož cena se pohybuje v astronmických částkách (v roce 2002 bylo 20 gramů čaje z mateřských čajovníků prodáno za neuvěřitelných 180 000 RMB (cca 540 000 Kč) a v roce 2004 za 166 000 RMB (cca 498 000 Kč)!).
A protože "brzo z jara pupeny vyraší a celý čajovník jasně červená se jako šarlatové roucho" (早春幼芽勃发，通树艳红似火袍), nazývá se Velké šarlatové roucho.

Železný arhat je nejstarší odrůda skalních čajů, která pochází původně z "jeskyně duchů" (鬼洞) ve skalách "zahrady moudrosti" (慧苑岩) a ze skal "bambusových nor" (竹窠). Podle dochovaných zpráv byl ve městě Chuej-an (惠安县) v provincii Fu-ťien v roce 1781 založen obchod zvaný Š'-ťi-čchüan (施集泉), ve kterém se prodávali skalní čaje. V roce 1890 a 1931 vypukla ve městě epidemie, přičemž pacienti, kteří pili právě tento čaj z výše zmiňovaného obchodu, se uzdravili (resp. někteří z nich). Pověst o jeho zázračných účincích se rozšířila do celé jihovýchodní Asie (a jeho prodej tak značně vzrostl) a mezi lidmi byl čaj přirovnán k arhatovi, jenž zachraňuje lidstvo.
A protože čaj svou barvou připomíná železo, nazývá se Železný arhat.

hřebínek bílého kohouta

Vzácný čaj Hřebínek bílého kohouta bývá rovněž spojován se svými léčivými účinky. Legenda praví, že ke konci dynastie Ming (první polovina 17. stol.) se jistý úředník společně s rodinou vydal na výlet do hor Wu-i. Jednoho dne úředníkův syn náhle onemocněl, břicho se mu nafouklou jako buben a nebylo žádného léku, který by mu mohl pomoci. Když se o této situaci doslechl jeden mnich z hor Wu-i, daroval úředníkovi tento čaj a vysvětlil mu, jak ho má syn pít - netrvalo dlouho a úředníkův syn se uzdravil. Úředník následně o zázraku informoval císaře a daroval mu tento čaj. Císař čaj ochutnal a velmi se zaradoval - poté přikázal mnichům v horách střežit onen čajovník a každým rokem jim posílal stříbro s prosem. Navíc se z čajovníku začali odvádět pravidelné císařské dávky, což pokračovalo i za následující dynastie Čching (17. - 20. stol.). Říká se, že Hřebínek bílého kohouta původně rostl buď pod "plamenným vrcholkem" (火焰峰) ve skalách "zahrady moudrosti" (慧苑岩) anebo u kláštera Wu-i (武夷宫), kde úředník se svou rodinou přebýval. V dnešní době se tento čaj oproti jiným tolik nepěstuje a řada lidí “o něm pouze slyšela, ale nikdy ho neviděla” (只问其名，不见其茶). Samotný čajovník je velmi osobitý s listy matné světle zelené barvy (nově vyrašené vrcholové lístky jsou ještě světlejší, dokonce mírně nažloutlé).
A protože jemné bílé chmýří na čajových pupenech svým vzhledem připomíná kohoutí hřebínky, nazývá se Hřebínek bílého kohouta.

Poslední ze čtveřice slavných odrůd je Zlatá vodní želva - známá už od konce dynastie Ming a začátku dynastie Čching (17. stol.), nicméně se proslavila především ve dvacátých letech 20. století (1919-1920) kvůli soudnímu sporu mezi klášterem "nebeského srdce" (天心庙) a majitelem skal "údolí orchidejí" (兰谷岩). Místo původu tohoto čaje se nachází v proláklině "kravská ohrada" (牛栏坑), která patří mnichům z výše zmiňovaného kláštera. Jednoho dne však silný liják zaplavil čajová políčka, jež se sesunula, a čaj byl vodou unesen z vrcholku "kravské ohrady" až do "údolí orchidejí", kde čajovník nakonec i zakořenil - svým vzhledem připomínal želvu plovoucí ve vodě, neboť lístky čajovníku vypadají jako malé želví krunýře.
A protože se čajové lístky také třpytí jako zlato, nazývá se Zlatá vodní želva.

U skalních čajů z hor Wu-i není třeba věnovat příliš velkou pozornost vzhledu čajových lístků, nicméně hned po zalití by se měli objevit "zelené lístky s načervenalými okraji" (绿叶红镶边), které vydávají intenzivní vůni a poskytují příjemně nasládlou chuť. Čchingský úředník Liang Čang-ťü (梁章钜) z 19. století popsal skalní čaje čtyřmi slovy: živost (活), sladkost (甘), průzračnost (清) a vůně (香). Objasnění těchto čtyř klíčových slov můžete nalézt v naší čajovně - až si objednáte některý ze skalních čajů z hor Wu-i, jistě pochopíte, co tím chtěl čínský úředník říci...

Odkazy - video "Čajová expedice U Džoudyho":
(www.youtube.com)

Řeka devíti ohybů
Projížďka na bambusových vorech na řece Devíti ohybů (九曲溪) v horách Wu-i.

  ----------------------------------
©Všechna práva vyhrazena
Bez předchozího písemného souhlasu autora Petra Macka nebo manažerky Lenky Vlasákové je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce materiálu nebo části materiálu zveřejněné na této stránce, a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty.

Seznam použité literatury:

• 中映良品. 2008. 茶道:乌龙. 成都 : 成都时代出版社, 2008. 137 s. ISBN 978-7-80705-773-4.

• 郑建新, 郑毅. 2009. 名山问茶. 北京 : 文学工业出版社, 2009. 156 s. ISBN 978-7-122-03934-7.

• Seven Cups Fine Chinese Teas. Wu Yi Yan Cha (Wu Yi Rock Oolong Tea) [online]. Seven Cups Fine Chinese Teas,  c2002-2010 [cit. 2010-11-01]. Dostupný z WWW: <http://www.sevencups.com/tea-culture/famous-chinese-tea/da-hong-pao-big-red-robe-rock-oolong/>.

O autorovi:

Petr Macek v současné době pracuje jako průvodce v Číně (a jiných asijských zemích) pro CK Chinatours. Tento rok (2010) společně se svou přítelkyní Lenkou Vlasákovou (manažerkou čajovny U Džoudyho) sestavili v rámci čajové osvěty v ČR unikátní zájezd zaměřený na čínské čaje. Více informací prosím viz Čína - Za tajemstvím čaje.